Autismus je pervazivní, složité a komplexní psychiatrické onemocnění způsobené vadou vyvíjejícího se mozku s postiženími a poruchami mnoha psychických funkcí. Nejviditelněji se projevuje ve třech hlavních oblastech, mluvíme o nich jako o tzv. „autistické triádě“ a to: v sociální oblasti neschopností vytvářet a udržovat sociální kontakty a vazby, problémy v oblasti komunikace a to verbální i té neverbální, dále v oblasti představivosti různými abnormalitami v chování – omezenými, stereotypními zájmy, specifické hře a dalšími.
Pojem autismus zahrnuje celé spektrum onemocnění souhrnně nazývané poruchy autistického spektra (PAS). Jedná se o poměrně širokou skupinu a zahrnuje poruchy od lehčích, přes středně těžké až k těm závažným. Každý autista je svým způsobem originál a může mít toto spektrum „namíchané“ jinak a s věkem se jejich intenzita může mírně měnit. Předpokládá se, že vznik PAS může být podmíněn kombinací mnoha různých faktorů a především geneticky (nepříznivou kombinací genů) či metabolickou vadou.
Mnoho dětí s poruchou autistického spektra vykazuje určitou míru stereotypního, rigidního a kompulzivního chování včetně zvláštních zájmů. Frekvence symptomů a tíže poruchy se u každého člověka naprosto liší. Některé dovednosti mohou zcela chybět, jiné jsou pouze výrazně opožděné. V rámci poruch autistického spektra se setkáváme s dětmi s různou řečovou vybaveností (děti s mutismem, děti s dysfázií, děti s dobrou slovní zásobou i děti výrazně jazykově nadané), s dětmi s různými intelektovými schopnostmi (děti s mentální retardací, děti s podpůrnými či ostrůvkovitými schopnostmi, děti průměrné s nerovnoměrným vývojem i děti nadprůměrně nadané) i s dětmi s různým stupněm zájmu o sociální kontakt (mazlivé, pasivní, netečné, fixované na blízké osoby, aktivní). (Thorová, K., 2007)
Diagnostika
Pokud máte u svého dítěte podezření na poruchu autistického spektra, čeká vás obvykle návštěva u několika odborníků. Většinou dětského neurologa, klinického psychologa a psychiatra. Diagnostika není jednoduchá a může se stát, že nějakou dobu potrvá, než dítě diagnózu dostane. Ještě těžší to bývá v případě dospělých, dosud nediagnostikovaných lidí.
Když diagnóza padne, znamená to nejen jistotu, že vaše podezření bylo oprávněné, ale i možnou sociální a pedagogickou pomoc. Co se týče sociální pomoci, existují příspěvky na péči, příspěvky na mobilitu, karty ZTP nebo ZTP/P, které se vyřizují na úřadech práce, poměrně nově mohou lidé získat průkaz pro osoby s PAS, který může usnadnit například jednání na úřadech nebo ošetření v nemocnicích apod. Tuto průkazku by měli vydávat praktičtí lékaři, nebo je možné o ni požádat třeba organizaci Za sklem o.s. V rámci Jihomoravského kraje lze využít i služby brněnské organizace Paspoint, například ranou péči pro děti do sedmi let, ale i další.
Někdy rodiny začnou řešit diagnostiku v době, kdy se ukáží problémy ve školních zařízeních, většinou již ve školkách. Děti s PAS mají na starosti speciální pedagogická centra, která by jim měla pomáhat začlenit se a vzdělávat se vhodnými vzdělávacími plány pro děti se speciálními potřebami a doporučením asistentů pedagoga.